Knihy a knihovny v Podolí u Brna
Význam knihy jako nástroje vzdělávání a kultivace člověka je natolik zřejmý, že jej není nutné zvlášť zdůrazňovat. Za zmínku však stojí připomenout, jakou cestou se před léty kniha ke svému čtenáři dostávala. Bylo to především prostřednictvím „Čtenářsko–zábavních klubů“, z nichž nejbližší byl ve Šlapanicích a do kterého docházeli někteří podolští občané již v roce 1881.
V naší obci to bylo díky škole a činnosti spolků, které si svoje knižní fondy budovaly především z darů od svých členů a příznivců. Bylo to logické, protože finančních prostředků na spolkovou činnost nebylo nikdy nazbyt.
Pořízení knihy byla investice a podle toho bylo nutné s ní nakládat. Dokládá to i text doporučení z počátku minulého století vlepovaného na vnitřní stranu desek:
1. Každá kniha budiž při vypůjčení opatřena novým obalem.
2. Neobracej listů prsty slinou navlhčenými, nezahýbej rohů a knihy ve hřbetě nepřekládej!
3. Knihy nepůjčují se do rodin stižených nakažlivou nemocí; kdyby se tak náhodou stalo, odvede se kniha po řádné dezinfekci.
4. Knihu ulož vždy na místo suché, nesvěřuj ji menším dětem a dbej, abys ji neporušenou odvedl.
5. Knihy ztracené neb tak poškozené, že jich nelze dále půjčovat, nahradí vypůjčovatel v plné ceně i s vazbou. Také za menší poškození (zašpinění, vpisování poznámek) dá náhradu, kterou určí knihovník.
6. Knihu čti zvolna, bez přeskakování, předmluvy nevynechej.
7. Zapiš si vždy titul i jméno spisovatele, místa zvláště pěkná si opiš a pokus se vždy napsati stručný obsah.
8. Všímej si pěkných rčení a obratů v řeči, těch pak při hovoru pilně užívej a snaž se říditi v jednání podle lidí ušlechtilých, o nichž jsi četl, abys ukázal, že umíš čísti s rozumem i užitkem.
Školní knihovna
Z prostředků získaných od dobrodinců byly kupovány především knihy. V roce 1853 správce velkostatku Josef Zapletal daroval škole 11 svazků „Pražského posla“ a přál si, aby „…knihy ty pilným žákům byly půjčovány. Kdo knihu poškodí, má ji novou knihou nahraditi“. Děti byly vedeny k tomu, aby ke knize přistupovaly s nejvyšší pozorností, a to nejen pro její cenu, ale také jako prameni poznání a povznesení ducha.
Ze záznamů v kronice sice není zřejmé, kdy byla školní knihovna založena, ale je zde zdůrazněno, že v roce 1858 „…čítala 49 a roku příštího již 109 svazků. Právo knihy kupovati má vždy dotyčný pan farář šlapanský, a školní dítky jsou povinny zaň se modliti“.
Hasičská knihovna
Významným počinem spolku bylo založení vlastní knihovny. Na sklonku roku 1900 byli tímto úkolem pověřeni pan učitel Charvát a pokladník. Když byla na následné valné hromadě podávána zpráva, jak se v této věci postoupilo, ujal se slova učitel Charvát a doporučil hasičům a přítomným hostům zřídit „…veřejnou čítárnu, která se bude každých 14 dnů od 5 do 7 hodin odbývati. Pak sděluje pan učitel, jakým způsobem by se vše mělo brát a schválen v tom ohledu navržený prozatímní plán“.
Fond knihovny, který při jejím založení tvořilo 240 svazků, později deponovaných na jednom místě spolu s knihovnou sokolskou, si podržel svoji vlastní evidenci.
Sokolská knihovna
Knihovna byla založena spolu s cvičitelským sborem a divadelním odborem v roce 1900, tedy hned v prvním roce působení spolku. Snahu vedení spolku po zvýšení vzdělanosti svých členů je možné dokreslit stavem knihovny, která se během roku rozrostla z 22 na 135 svazků. Půjčování knih navíc patřilo k pravidelnému zdroji příjmů jednoty. Proto kronikář každoročně vyjmenovával příznivce a členy spolku, kteří darovanými svazky pomáhali knihovnu budovat.
Orelská knihovna
Spolek Orel byl v obci založen v roce 1913. Jeho knihovnu pomáhal vybudovat farář Josef Blažek, který v Podolí působil od roku 1911 až do své smrti v roce 1940. Osobnost Josefa Blažka byla svým dílem nepřehlédnutelná i na literárním poli. Své vděčné čtenáře potěšil 5 divadelními hrami a 29 romány a povídkovými sbírkami. Několik svazků z jeho tvorby je uloženo ve fondu místní knihovny. Činnost spolku byla na podzim roku 1941 okupační mocí zastavena a veškerý inventář včetně knihovny zabaven. O dva roky později členové spolku Arnošt Klevar, Josef Gregorovič, František Jaroš, Tomáš Drlík, Jan Tomášek a farář František Klempa zabavený inventář vykoupili a tím spolkovou knihovnu zachránili.
Knihovna Podolí
Lze předpokládat, že části fondů zaniklých spolkových knihoven přešly do obecní knihovny. První zmínka o působení obecní knihovny se datuje k roku 1951, kdy byl v bývalé restauraci „U Dlábků“ (nyní prodejna paní Žitné) zřízen „Kulturní dům“. K této události byl v Kronice obce Podolí proveden následující zápis: „…z hostince Leopolda Dlábka č. p. 27 majetkem Juliusa Drápala hostinského ze Židenic, byl zřízen kulturní dům. Byla tam umístěna knihovna a piano, od BNV. Pionýři a ČSM tam pořádají svoje schůze“.
Ve fondu Knihovny Podolí je dochován seznam knih z té doby. Je v něm uvedeno celkem 628 svazků. Čelní deska tohoto seznamu pak nese následující označení a otisk tři razítek:
Seznam knih
Veřejná obecní a Gottwaldova knihovna
Desku doplňují následující razítka:
Obecní knihovna, obce Podolí u Brna
Gottwaldova knihovna, Podolí u Brna
Místní lidová knihovna, Podolí u Brna
Dnes před Knihovnou Podolí stojí skulptura, dar našich přátel z Ay sur Moselle, představující „Moudrost a vzdělanost“. Jsou na ní slunce a měsíc jako atributy plynoucího času. Dále pak kniha s citátem ve francouzštině na jedné a v češtině na druhé straně, který kolemjdoucím říká: „S pomocí knihy se stáváme učenými“.
Autor: Jiří Čalkovský